Stanislav Grof-Psychologie budoucnosti

poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí

úryvek z knihy-Zážitek nejvyššího kosmického principu

Jedinci, kteří se zabývají systematickým zkoumáním vlastního nitra prostřednictvím holotropních stavů, tento proces opakovaně popisují jako duchovní hledání.To mě vedlo k tomu,abych v záznamech z psychedelických a holotropních sezení i ve zprávách o průběhu psychospirituálních krizí vyhledal popisy zážitků,jež vzbuzovaly pocity,že toto hledání našlo svůj cíl.Zjistil jsem,že lidé,kteří měli zážitek Absolutna,jenž dokonale uspokojil jejich duchovní touhu,neviděli žádné konkrétní bytosti.Jejich popisy nejvyššího principu,jenž je naplnil pocitem,že dosáhli cíle svého mystického a filosofického hledání,jsou krajně abstraktní a až udivující měrou navzájem si podobné.Ti,kdo se o toto poznání podělili,se v popisech prožitkového charakteru onoho stavu pozoruhodně shodují.Vypovídají,že zážitek nejvyššího principu v sobě zahrnoval překročení veškerých hranic analytického myšlení,rozumových kategorií a všech omezení,která nám klade běžná logika.Tento zážitek nebyl svazován žádnými obvyklými kategoriemi trojrozměrného prostoru a lineárního času,jak je známe z běžného světa.Byly v něm také obsazeny veškeré představitelné polarity v nedělitelné jednotě,a tak přesahoval všechny možné duality.Lidé znovu a znovu přirovnávali Absolutno k zářivému zdroji světla nezměrné intenzity,i když zdůrazňovali,že se zároveň lišilo v určitých důležitých vlastnostech od jakéhokoli světelného zdroje,jenž známe ve hmotném světě.Popis Absolutna jako světla je sice z určitého hlediska výstižný,avšak zcela postrádá některé z jeho podstatných charakteristik,zejména,že představuje navíc i nesmírnou a bezmeznou oblast vědomí obdařeného nekonečnou inteligencí a tvůrčí silou.Další často zmiňovanou vlastností je jeho jedinečný smysl pro humor (kosmický humor).

Nejvyšší kosmický princip lze prožívat dvěma různými způsoby.Někdy se rozplynou nebo drastickým způsobem setřou veškeré osobní hranice a my zcela splyneme s božským zdrojem a v dokonalé jednotě se staneme od něj neroznatelnými.Jindy si uchováváme pocit oddělené totožnosti a zaujmeme postavení udiveného pozorovatele,jenž se stává svědkem úžasného tajemství existence (mysterium tremendum),které sleduje jakoby zvenčí.Anebo můžeme jako někteří mystici prožít extázi milence okouzleného setkáním s Milovanou bytostí.Duchovní literatura všech věků oplývá bezpočtem popisů obou typů zážitků.Setkání s Absolutním Vědomím nebo ztotožnění s ním není jediný způsob,jak zažít nejvyšší princip v kosmu či nejvyšší realitě.Druhý typ zážitků,který zřejmě uspokojuje hledače konečných odpovědí,je zvlášť překvapující,protože postrádá konkrétní obsah.Jde o ztotožnění s Kosmickou bezobsažností s nicotou,kterou mystická literatura popisuje jako Prázdnotu.Je třeba zdůraznit,že ne každý zážitek bezobsažnosti,s nímž se můžeme setkat během holotropních stavů vědomí,lze kvalifikovat jako prázdnotu.Lidé tímto pojmem často popisují nepříjemné vnímání nedostatku citu,iniciativy či smyslu.Aby si tento stav zasloužil pojmenování prázdnota,musí splňovat velmi konkrétní kritéria.Setkáme-li se s prázdnotou,pocítíme,že se jedná o prapůvodní bezobsažnost kosmických rozměrů a významu.Stáváme se ryzím vědomím vnímajícím tuto absolutní nicotu,avšak současně,což je neobyčejně paradoxní,mamé pocit její zásadní plnosti.Kosmické vakuum je zároveň i plností,neboť mu zjevně nic nechybí.Prázdnota překonává veškeré běžné kategorie časoprostoru.Je neměnná a nachazí se mimo jakékoli dichotomie a polarity,ať už světla a temnoty,dobra a zla,stability a pohybu,mikrokosmu a makrokosmu,agonie a extáze,jednotlivosti a mnohosti,tvaru a beztvarosti anebo konce bytí a nebytí.

Někteří ji nazývají suprakosmickou a metakosmickou Prázdnotou,čímž poukazují,že prvotní prázdnota a nicota se jeví jako princip,na kterém spočívá svět jevů,tak jak jej známe,a že mu je současně nadřazená.Toto metafyzické vakuum těhotné vším,co v něm může potenciálně existovat,je zřejmě kolébkou bytí jako celku,prvotním zdrojem existence.Stvoření všech světů jevů je pak realizací a konkretizací jeho preexistenčního potenciálu.Slovy nelze sdělit,jak jsou tyto paradoxní odpovědi na nejzákladnější ontologické otázky zážitkově přesvědčivé a logické.Plné pochopení těchto mimořádných stavů si žádá přímý osobní zážitek.