Povstat ze svých fekálů

Ani oko se nevidí a ty chceš spatřit Boha?

Nikdo jiný než ty sám není zodpovědný za to co se ti přihodí,ostatní jsou jen nástrojem tvých představ odrážejících se v situacích,které ti stopař osud,nebo-li odraz tvého vědomí namaloval,jako cestu po níž kráčíš,ačkoliv netušíš,že právě ty držíš onu tužku,která kreslí tenké linky tvého osudu.Spát ve špinavých stokách svých představ o životě je stejné,jako kydat hnůj a poté se v něm vyválet.Ano občas je nutné,aby se člověk ponořil až na dno svých fekálů a prožil nejhlubší utrpení.Ale poté co se člověk vynoří nad hladinu svých kalných vod tvořenými myšlenkami o skutečnosti,nadechne se čerstvého vzduchu,který je jako Edenská zahrada v nichž je vše viděno jako božská podstata bytí.Kdo chce zachránit duši svou ztratí ji,kdo se však odváží prohlédnou neexistenci ega,a podstoupí tuto duchovní smrt,zrodí se znovu,se vším a ve všem.Kdo umře než umře,neumře až umře.