Čtyři tváře ducha, vývojová stádia struktury vědomí

Stejně tak jako mnoho duchovních tradic rozděluje pravdu na relativní a absolutní (Nagardžuna, Jógačara a mnoho dalších), stejně tak současná spiritualita rozděluje i vědomí na dvě dimenze, na absolutní a relativní. Absolutní, čisté vědomí jak říká Ken Wilber není žádný objekt, pokud bychom jej chtěli alespoň přibližně popsat, jde o nekonečnou a otevřenou prázdnotu, ve které vyvstávají všechny, které můžeme pozorovat (ať už jde o objekty, myšlenky a pocity, se kterými jsme se až doposud ztotožňovali). A osvícení je uvědomění a prožití naší nejzašší totožnosti s touto pozorností,s tím, že jsme tímto čistým vědomím, které je zároveň věčně přítomným základem bytí. Kromě tohoto absolutního vědomí zde pak existuje i vědomí relativní, na jehož základě interpretujeme tento absolutní prožitek i všechny další prožitky, které si uvědomujeme, které vnímáme. Lidé z různých kultur a jim odpovídající struktury vědomí mohou mít úplně stejné zážitky, ale interpretují je zcela jinak. To jak je interpretují podmiňuje jak si uvědomují skutečnost, sebe a svět okolo sebe i vztahy s ostatními. Jedním s nejlepších způsobů jak porozumět těmto sdíleným interpretacím je seznámit se s dílem Jean Gebsera, ve kterém popisuje tyto různé struktury vědomí.

STRUKTURY VĚDOMÍ               archaické

                                               magické

                                               mýtické

                                               mentální

                                               integrální    -     pluralní

                                                                -      integrální

Interpretace jakéhokoliv zážitku například mýtickým vědomím bude úplně jiná než vědomím mentálním, neboť se budeme ztotožňovat s představami a naše myšlení bude založeno spíše na asociacích, zatímco interpretace mentálního, racionálního vědomí bude probíhat už ne v příbězích o skutečnosti, ale v protikladných pojmech. Tedy myšlení v protikladech první nebo druhé lemy. Interpretace pluralitním vědomím bude vytvářena myšlením založeným na jednotě protikladů, to jest třetí lema a nebude pro nás problém zaujmout postoj svědka, když se neztotožňujeme s ničím co pozorujeme. Nejpokročilejší lidé dneška právě přecházejí od pluralitního vědomí k integrálnímu vědomí. Pokud se tedy chceme zabývat vědomím měli bychom vzít v úvahu tyto dvě základní dimenze. Pracovat na dosažení absolutního vědomí, které je otevřeným prázdným základem věčně přítomné pozornosti, a zároveň si uvědomit jaké vývoje stádium vědomí, nebo jeho přechod nám dominuje. Zda mýticko-mentální, nebo mentálně-racionální, racionálně pluralitní, či přímo pluralitní, a potom, že přecházíme do vědomí integrálního. Jen oba tyto aspekty vědomí absolutního a relativního mohou vést ke skutečnému a nejvyššímu probuzení. Velká část tradic východu i západu se ale soustřeďuje jen na jednu z těchto dimenzí, a podobně i současní duchovní učitelé (u nás velevážený Eduard Tomáš se soustředil na dosažení absolutního vedomí), zatímco Jean Gebser kladl důraz na struktury relativního vědomí, který na sklonku zažil záblesk absolutního vědomí v indickém Sánátu. Andrew Cohan upozorňuje, že především ve spojených státech řada přivrženců NEW AGE se soustřeďuje na duchovní růst a vývoj, aniž by pochopili, že věčně přítomný základ bytí tvoří podstatu všeho. A vidí jako nezbytnou snahu o dosažení jak absolutního, tak relativního vědomí, a realizaci obou těchto aspektů vědomí pak nazývá evolučním osvícením. Jedině tak můžeme plně projevit a realizovat obrovský potenciál, který se skrývá v hlubinách bytí každého z nás a touha po této realizaci překračuje naše animální instinkty.  Je to touha transcendovat naše oddělené já, se kterým se plně ztotožňujeme ve stádiu mentálně-racionálního vědomí, ale které si můžeme uvědomovat už jako objekt, když zaujmeme pozici svědka, to jest nadjá, které je vlastní nebo snadno dosažitelné u lidí pluralitního vědomí. Toto nutkání už ve své zárodečné podobě začíná s velkým třeskem. Obvykle má dvě podoby – touha odhalit náš vlastní základ ( odkud přicházím) a zároveň touha tvořit a vyvíjet se. Ve stavu absolutního vědomí zakoušíme tento základ, jako věčně přítomnou pozornost, ze které se vyvíjí všechna ostatní stádia vědomí od archaického až po ta nejvyšší. Evoluční osvícení představuje nevyšší podobu duchovní realizace, neboť zahrnuje oba aspekty vědomí, neprojevenou dimenzi základu i jeho projevenou dimenzi, která se aktivně vyvíjí ve světě, který vnímáme smysli, který běžně zakoušíme a o kterém přemýšlíme. Tradice, která na rozdíl od teravádového budhismu Gautama Buddhy, nebo Patandžáliho jógy usiluje o tuto realizaci, současná spiritualita jí nazývá neduální, nedvojnou. Tyto tradice dospěli k poznání, že absolutní a relativní nepředstavuje jeden aspekt, ale ani dva aspekty skutečnosti, a že k plné realizaci je nezbytné realizovat nejen neprojevenou věčnou přítomnost, ale i ducha v procesu tvorby, který se projevuje v tomto světě forem a tvarů (Brahma je skutečný, svět je neskutečný). Tato realizace je hlubší než realizace neprojeveného základu bytí, protože zároveň vytváříme vývojovou strukturu vědomí, která trvale umožní jeho plné a vědomé projevení. Interpretace duchovního zážitku, jako například čistého vědomí, které vytváří to, které dosažené vývojové stádium vědomí, je stejně důležitá jako sám zážitek.

Současná kulturní válka hodnot, která je válka tradičních hodnot s hodnotami moderny a současného postmodernismu. Tyto tři odlišné typy hodnot vytváří odlišné struktury vědomí. Nejprve se domníváme, že hodnoty které vyznáváme jsou universální a všeobecné platné. Pak dojde ke kvantovému skoku ve vědomí a začneme si uvědomovat, že lidé, kteří pocházejí z jiné kultury nebo civilizace vytvořenou jiným vývojovým stádiem vědomí, vyznávají jiné hodnoty, které jsou často v přímém protikladu s našimi. Řada lidí z naší současné západní civilizace se domnívá, že  v souladu s jejich dosaženým pluralitním vědomím všechny tyto hodnoty kultury a náboženství jsou stejně hodnotné a jsou si rovny, tak jako jsou si rovny všichni lidé nebo všechny rasy a všechna náboženství. Lidé toho vědomí, tím že tyto hodnoty považují za stejně významné, ale popírají tradiční hodnoty, které pro ně nejsou dosti multikulturální, ale elitářské nebo sexistické. Popírají tím ale i hierarchický vývoj vědomí, vnitřní hloubku a rozdílné druhy pozornosti. Tento postoj je jednou z největších současných překážek k dosažení evolučního osvícení. Současný boj o hodnoty neprobíhá totiž jen mezi zastánci tradičních hodnot (mýticko-mentálního a pluralitního vědomí), ale i mezi stadiem pluralitního vědomí a vědomí integrálního.