Jak zhypnotizovat Marii-Richard Bach

Americký spisovatel a letec se proslavil především románem Racek Jonathana Livingstona.Ve svých knihách udržuje konzistentní filosofii: Naše pravá přirozenost není ohraničena prostorem ani časem, jsme vyjádřením bytí, skutečné já se nerodíme ani neumíráme a vstupuje do tohoto světa dojmů a podob, abychom oslavily život,skutečný příchod ducha v přítomnost nám vnuknutý vůlí stvořitele.Ve svých knihách nezřídka kdy nastiňuje iluzornost našeho vnímání světa skrze přijaté sugesce,jež nás udržují v představách a domněnkách o podobě světa.Jsou poutavými příběhy,které nás zavedou do hlubin autorovi mysli a seznámi nás s jeho vnitřními vhledy získanými stovkami nalétaných hodin v oblacích Severní Ameriky.Tato kniha je posledním vydaným dílem a ilustruje autorovu lásku k létaní,která se vine příběhem paralelně s prožitky hlavní postavy knihy Jamieho Forbese.Nový metaforický příběh R. Bacha, který už od své kultovní knihy Jonathan Livingston Racek čerpá náměty z oblasti létání.                                                                      

Přes všechny fígle,které na nás zkouší skořápkář časoprostor,přes všechny sugesce a zavádějící instrukce,všechny domněnky a představy,všechny hypotézy,zákony a sebeklamy-jmenovitě ten,že jsme vzpřímení živočichové kráčející po chladnoucím povrchu koule roztavených hornin,jedné z tuctu planet věčně kroužících kolem nepřetržitě planoucího jaderného výbuchu kdesi v kateřinském kole galaxie rotující uprostřed ohňostroje vesmíru-je za touhle naší maskou život,nekonečný,věčný princip,který se nerodí ani neumírá,a mé pravé já patří jemu,a ne těm vyhasínajícím ohňům.My,na naší malé iluzi domova,dávní cizinci s vírou v civilizace vyvržené z hvězd,duchovní bytosti stvořené vírou v posmrtný život a sněním o rozměrech mimo tento svět,my všichni si podvědomě hrajeme na symboly,každý z nás je jiskrou a zábleskem nesmrtelné skutečnosti.