Alternativní léčba neléčitelných nemocí

 Léčba očí - zenové cvičení - TAO vidění

Když vidím světlo stávám se světlem, a od světla je jen krůček k osvícení. Od krátkozrakosti k jasnozřivosti.

Světlo si stvořilo oko, aby vidělo samo sebe - Johann Wolfgang von Goethe.

Nebývalé zhoršení zraku, které je dnes celosvětovou epidemií je způsobeno nejen informační revolucí, ale i tím, že odmítáme vidět to co skutečně vidíme, a vidíme spíše to co si myslíme, a nebo to co už jsme mnohokrát viděli. Pokud jde o současnou situaci v léčení tělesného oka, fyzického zraku, stojí zde proti sobě dvě základní pojetí klasické a alternativní medicíny. Klasická medicína dosáhla nebývalých úspěchů při záchraně vidění u nemocných se šedým zákalem, při úrazech, jako je třeba protržení sítnice, a nebo návratu zraku díky transplantaci rohovky. Ale zároveň milionům lidí, protože dnes již každý třetí nosí brýle nebo kontaktní čočky, vsugeruje, že takzvaná vada zraku, jako je krátkozrakost, dalekozrakost, nebo vetchozrakost, je nevyléčitelná, a že není žádná jiná možnost a metoda jak obnovit normální vidění, a že jediným řešením je nošení brýlí. Toto přesvědčení je založeno na teorii Hermana von Helmholtze z předminulého století, že akomodace oka, která umožňuje vidět vzdálený či blízký předmět vzniká změnou tvaru oční čočky. Jestliže tato oční čočka ztratí svojí elasticitu dochází buď ke krátkozrakosti, nebo dalekozrakosti a tato změna podle tohoto názoru, podle této teorie je nevratná. Dá se, ale velice dobře zkorigovat pomocí brýlí. Oproti tomu praktický oční lékař, doktor Bates z New Yorku už kolem roku 1900 tvrdil, že za akomodaci oka není zodpovědná pouze oční čočka, ale i změna tvaru celé oční bulvy, kterou způsobuje šest vnějších oční svalů a ty lze velmi snadno procvičovat. Tudíž návrat k dobrému vidění bez brýlí je možný, a to poměrně rychle. Jednou ze základní Batesových premis je, že každé zhoršení zraku vždy provází určitý duševní stav, který odpovídá tomuto zhoršení. To co vidíme vypovídá o celkovém stavu našeho vědomí a je metaforou pro náš způsob bytí a přístup k životu. Každý kdo trpí oční vadou, či nemocí, není plně sám sebou. Tzv. oční vady nejsou jen mechanickým poškozením oční čočky, ani nejsou způsobeny jen křečí očních svalů, ale jsou úhrnem tělesných i duševních reakcí, jak na nezdravé podněty z našeho okolí, jako je třeba umělé osvětlení zářivky, televize, práce s počítačem, četba, nedostatek přírodního světla, to jest celý komplex vnějších příčin, ale i na celý komplex vnitřních, to jest duševních příčin, jako je např. emocionální stres, a nebo tělesných, jako je oslabení nebo onemocnění jater, slinivky, ledvin, nebo jiných orgánů, které souvisejí se zrakem, případně nedostatečné prokrvování naší hlavy.

Jde tedy ale o něco co lze překonat, a nebo léčit. Nicméně nošení brýlí oční vady, které ale mohou být jen projevem vážných nemocí postihující nejrůznější orgány našeho těla, nebo celý organismus i s naší duší, tyto nemoci nejen neléčí, ale naopak zhoršuje. I když nám dovoluje fungovat s tímto postižením v tomto životě. Je to podobný přístup jaký se volí vůči alergiím. Nošení brýlí navíc negativně ovlivňuje naše myšlení a imaginaci. Prohlubování nemocí, které se skrývají za oční vadou, pak na rovině očí často, a to podle osobního typu postiženého, vede buď k šedému nebo zelenému zákalu, případně k makulární degeneraci.