protivenství světa a duchovní strnulost

Ve své duchovní strnulosti jsem si zvykli jako společnost,jako lidé poukazovat na svět a v něm žijící osoby,jako na cosi odporného,nepochopitelného,a tím se distancovat od obrazu světa.Pro protivenství skutečnosti,pro její tvář jsme schopni směřovat veškerou svou energii jen na ni a vinit ji ze svého utrpení.To co jest nepochopeno a to co již buddha pravil tísicelet před námi je,že celý tento obraz skutečnosti je jen odrazem naší mysle.Nikdy nevzniká obraz bez toho aby zde nebyl tvůrce.Tudíž všechny objekty jsou otiskem mysle,matricí ve které žijeme.V jakémsi vzorci reality,která se sestává z výkladů snů lidí.Již nevnímáme účast na spolutvorbě světa.Odvracíme zrak od své niternosti,která vede k pochopení toho faktu.