účast

Kdykoliv můj zrak ulpí na jakékoliv situaci,vždy jsem pozorovatelem skutečnosti,která je vytvořena k pochopení toho,jak uvnitř mne pulzují myšlenky,pocity a schémata,které jsem přijal.Pozoruji tedy nejen situaci,ale i sám sebe,jako onu situaci,která je mým záměrem vytvořena,ačkoliv jí vytvářím často nevědomě.Každá údálost,ať už jí zřím v jakémkoliv světle,vyjadřuje můj momentální stav vědomí,ve kterém se právě nacházím.Takže pokud čekám,že vlak na který spěchám ujede,bude tomu tak.Má mysl zinscenuje scénář,který se stane skutečností,kdykoliv mu dávám víru.A tak jsem uvězněn ve svých kladných,či záporných představách a skutečnost,že je vytvářím mi uniká i s oním vlakem.Pokud svou mysl a emoce kotvím v přístavišti smutku,vždy budou z nebes padat kroupy,jež mne byjí v nekonečnou bolest.Beznaděj se vkrádá do mysli toho,kdo víru svou obrátil v neskutečnost,iluzi,v myšlenku o skutečnosti.Můžeme tedy nekonečně trpět pocity smutku,osamění,nepochopení,sklamání a všech dalších programů,jež vedou nás z cesty,která je cestou boží,cestou bez souzení.A každé další setkání s něčím špatným,zlým,mě neujišťuje,že jsem opět v neskutečném světě protikladů a myšlenek.Kdykoliv hodnotím situaci,jako dobrou,nebo zlou,přijímám jednu ze sugescí,která se následně stává hypnotickým stavem,jež mne vězní v představách a myšlenkách o skutečnosti.Celý život přijímáme,či odmítáme sugesce a tím vytváříme svůj vlastní snový svět,jež je naší hypnotickou halucinací.Ve své nepříčetné chamtivosti a vypočítovosti vytvořily jsme úžasný svět iluzí.Svět z perel,které již nejsou perlami,ale jen pozlátkem smradlavých žump.Nevidíme,že vše co zažíváme je jen program,dohoda,výtvor lidské mysli a potřeby ega zvěčnit se.Věříme ve štítky,nálepky o sobě samých.Věříme,že jsme policistou,nebo prodavačem párků.Ale jsme jimi doopravdy?Není to jen popis naší činnosti a role,kterou jsme přijaly?Já není prodavačem ani policistou.Není ani matkou,nebo otcem.Čím víc podlehám této hypnóze,tím víc se vzdaluji od poznání skutečnosti,která je taková jaká je.A potom jsou tu lidé a jejich programy a názorové systémy,kterými nás ženou v onu neskutečnou hru iluzí a vyžadují od nás poslušnost a pochopení,že tato hra je důležitá,a proto bychom jí měly také hrát.Vplétají nás tak do hry,jež je našim vězením se všemi jejími pravidly a omezeními,které odvádí naší pozornost z nitra ven do programu jejich mysle,a vyžadují naší účast na této hře.