paměť vody

Rey využil metodu zvanou termoluminiscence, jež spočívá v ozařování hluboce zmrazeného vzorku, který pak při ohřívání uvolňuje uskladněnou energii v podobě světla způsobem, z nějž se dá rozpoznat atomová struktura vzorku.
Louis Rey využil těžkou vodu (v níž je místo běžného vodíku deuterium - těžký vodík), která vytváří pevnější vazby mezi atomy těžkého vodíku. V ní rozpouštěl chlorid sodný (kuchyňskou sůl) a chlorid lithný, což jsou soli, jež narušují vodíkovou vazbu.
Roztoky postupně ředil ještě víc, než to dělají homeopaté, tak, že v nich nakonec nezůstal jediný iont původní soli. Ukázalo se však, že i potom ve vzorcích zůstaly odlišné vodíkové vazby - jiné v čisté vodě, jiné v silně zředěném roztoku kuchyňské soli a ještě jiné v roztoku chloridu lithného. Reyovy experimenty zatím se tejným výsledkem zopakoval specialista na termoliminiscenci Raphael Visocekas z pařížské Univerzity Denise Diderota. Dá se čekat, že se do jejich prověřování pustí i další vědci. Ve hře je totiž možný nový pohled na celou homeopatii. Poznání, že vodíkové vazby ve vodě jsou trvale ovlivněny stykem s nějakou látkou, sice ještě nic neříká o léčivých účincích vody, nicméně dokládá, že voda skutečně má jakousi chemickou "paměť", čemuž zatím vědci vůbec nevěřili. (jet)
Poznámka SAFFRON spol. s r.o.
Naše tvrzení, že při úpravě vody na Pí-vodu dochází k vytváření stabilních trojmolekulových shluků (clusterů) v uspořádání rovnoramenného trojúhelníka, respektive rovnostěnného čtyřstěnu se ve světle těchto informací bude asi jevit i vědecky přijatelnější. Jestli tedy tvrdíme, že vodu harmonizujeme, to zn. upravujeme vodíkové vazby na stejné to znamená soustavu převádíme do stavu s nejnižší potencionální energií říkáme také, že vylučujeme vnesené informace.
Takže prosím o zamyšlení, zda opravdu musíme čekat na vědecké objevy ze zahraničí, nebo si začneme věřit a použijeme schopnosti lidí, kteří nejsou primárně ve vědecké sféře aktivní, ale jsou schopní předběhnout stávajíc stav ve společnosti (a to i vědecké) právě k jejímu prospěchu.

Kamil Pokorný

Voda je ideálním nosičem informací díky skladbě molekul, jež umožňuje přijímat, ukládat a předávat obrovskou spoustu informací.

Molekula vody má jednoduchou strukturu H₂O. Kyslík přitahuje elektrony vodíku a jeví se jako elektronegativní, zatímco atomy vodíku se jeví jako elektropozitivní. Tato jednoduchá molekula se vyznačuje prostorovou nesymetričností, atomy vodíku spolu svírají tupý úhel 104º. Tím je způsobena polarita, přičemž není všude stejně orientovaná. Tento jev se označuje jako „elektrický dipól“ a je zřejmě zodpovědný za to, že umístění molekul v prostoru není náhodné či nepodstatné.

Toto stavební uspořádání dává vznikat vodíkové můstky mezi záporným atomem kyslíku a kladným atomem vodíku v sousední molekule vody. Tak se mohou molekuly vody nejrůznějším způsobem spojovat a vytvářet rozvětvené útvary, tzv. klastry. Na tomto utváření klastrů je nejspíše založeno ukládání informací. Každý příliv energie zapříčiní trochu jiné uspořádání molekuly vody, dokonce v klastrech vyvolá vlastní formy vibrací.

Vibrace lze určit na základě jejich frekvencí. Lze to i názorně předvést a prokázal to i Japonec Masaru Emoto na snímcích zmrzlých krystalů vody, ovlivňované hudbou, barvami, hlasem, symboly atd. O tom, jak to všechno přesně funguje,se dosud na všech úrovních bádá.

Přenos vibrací a podnětů do vody se může uskutečňovat různými způsoby. Samozřejmě se tyto informace nahromaděné v molekulární paměti vody mohou opět přenést na člověka, v medicíně například při aplikaci koupelí, esenci a léků.

Nejvýrazněji se uplatňuje „paměť“ vody v homeopatii, kde se výchozí látky vodou potencují. Doslova to znamená, že se zvýší jejich potence neboli účinnost. Účinnost léku je tím silnější, čím vyšší je potencování. Z pohledu materialistické vědy to vypadá nesmyslně, protože od zředění 1:1000000000000 se již v léku nenachází jediná molekula výchozí substance, ale doporučeným protřepáním se informace z výchozí substance přenese na vodu – klastry vody se formují podle nové informace a přijímají tudíž účinnost léku do své paměti, aby ji při použití předaly.

Podobně fungují Bachovy Květové esence, tedy duch květů bylin ve vodě. Ve třicátých letech 20.století objevil anglický lékař Edward Bach jednoduchou metodu, jak využít „podstatu“ určité rostliny a v ní obsažené léčivé informace jako lék. Takzvané Bachovy květy se připravují sluneční metodou: Velká skleněná mísa se naplní čistou pramenitou vodou a postaví na slunné místo u příslušné rostliny. Květy se otrhají, položí na vodní hladinu a nechá se na ně působit slunce. Slunečním světlem se informace květů promítají a přenáší do vody. 

Předtím Hildegarda z Bingenu a Paracelus, zakladatel homeopatie, ještě sbírali kapky rosy z rostlin místo přenosu slunečním světlem. Jejich prostředníkem tehdy bylo světlo měsíční.  Novější krok na cestě k čisté informační medicíně vykonala mnichovská léčitelka Bea Marková, připravující esence krystalizační metodou. Květy se netrhají, protože informace se získávají přímo z živé rostliny.  Kulatá kamenná mísa, v jejíž prohlubni vyrostly křemenné krystaly (rozřezaný dutý valoun, v němž se nachází krystaly), se naplní pramenitou vodou a podrží pod květem. Sluneční paprsky prostupují květy, dopadají na špičky krystalů, ty snad vibrace zesilují a odrážejí do vody. Tak vzniká energetický tok mezi květem, krystalem a vodou.

Účinek těchto esencí se vymyká jakémukoli materialistickému výkladu, a přesto účinkují rychle a dlouhodobě. Nejen na fyzické, ale i na duševní a duchovní tělo působí takto uložené léčivé informace do vody.  Krystalizační metodou dnes vznikají i esence zvířat.

Díky znalostem paměti vody se lze dnes lépe zabývat nejen chemickou, ale celkově energetickou čistotou vody a například jejím oživením. Krom destilace se živější voda získává inverzní osmózou. Mnozí radí nechat vodu odstát nějaký čas v barevné nádobě, nebo nalévat do lahve z barevného skla, samozřejmě s lepší účinností na okně, kam svítí slunce. Mnohého napadne experimentovat s barevnými mandalami malovanými na sklo…

Diamantová voda francouze Joëla Ducatillona se rovněž šíří neomezeným ředěním, stejně jako homeopatika, a je nositelkou léčivých informací pro vše živé. Je to voda, tedy je ředěna a množena běžnou pitnou vodou, a proto samozřejmě není zázrak ani to, že jako voda plní naše vyslovená nebo myšlenková přání. Takto reaguje i obyčejná nebo každá jiná voda, jen není obohacena léčivými vibracemi francouzské Diamantové vody.

Promlouvání a modlitby k vodě s vděčností, úctou a láskou pomáhají nejen struktuře vody, ale zpětně i nám. Jsme vodní tvorové a voda nám zrcadlí sounáležitost a sjednocení se vším.