Archaické vědomí

První strukturou, která emanuje, která se vylévá ze zdroje věčně přítomného počátku je archaické vědomí, nebo-li v terminologii mýtického vědomí zahrada rajská. Tuto strukturu charakterizuje totožnost, která je ještě nerozlišením vědomí a světa, kdy duše ještě spí hlubokým spánkem a dosud nenastalo narušení neduální nevědomé jednoty, mezi člověkem a universem, kterou zažíváme jako novorozenci. Stainer hovoří o člověku prastaré saturnské metamorfóze, kdy saturn v sobě obsahuje všechno co se později vyvíjí a projevuje. Toto stádium nemůžeme porovnávat se žádným stádiem vědomí současných lidí, protože bylo hlubší a je hlubší než bezesný spánek.

 Člověk dávných časů spal bezesným spánkem.

Kdykoliv se nacházíme v hlubokém spánku naší dominantní strukturou vědomí se stává Archaické vědomí (delta vlny),

Archaické vědomí je dominantní strukturou plně prožívanou v nejranějším dětství, a tyto dětské prožitky se příliš neliší od dětských prožitků lidstva. V průběhu první poloviny života pak se ve vztahu k věku střídají v dominanci struktury vědomí, které rovněž odpovídají vývojovým stádiím vědomí lidstva. Archaické vědomí obsahuje nejvíce latentních potenciálních možností a nejméně projevených. Obrovská mozková kapacity, která se postupně redukuje díky všem možným podmětům, genetice atd., se stále zúžuje a zmenšuje. Další struktury vědomí, které se z tohoto archaického vědomí vynořují kvantovými skoky, snižují tuto latentnost a zvětšují projevenost potenciálu. 

 Matčin prs, stejně jako trs banánu pro archaického člověka není odlišný od jeho těla, ale ještě ani své tělo nevnímá jako vlastní. V této nevědomé jednotě neexituje subjekt ani objekt, venku ani uvnitř. Oproti ostatním mláďatům savců, které přicházejí na svět ve stavu relativní pohybové zralosti, lidské dítě se rodí kvůli velké hlavičce o rok dříve. Tento rok zůstává v telepatické a telekynetickém spojení s matkou, jejíž emocionální realita nahradila dělohu a podmiňuje jeho existenci i budoucí vývoj. Prožitek této archaické fáze rozhodne jaký jeho potenciál se v něm rozvine a nabude převahy. Zda vrozené koexistence, či konfrontace (éros, tanátos). Tato první erotická konstalace rozhodne zda v další vývojové fázy bude dítě směřovat k participaci, nebo narcisismu.

zamlženost archaického vědomí postrádá jas, ale i stíny.

Archaické vědomí zahrnuje všechny Hominidy (6. mil. let - 200 tis. let př.n.l.)

Je to období úsvitu lidskosti, předosobní Eden představující základní posun od savců k člověku, ve kterém zůstává i nadále jako velký podvědomí základ z něhož se později vše  vyvíjí. První z našich hominidních předchůdců, ať už někde z Kavkazu, Altaje, východní Evropy, východní Afriky, ztratili svojí animální nevinnost. Jejich vědomí prošlo kvalitativní změnou, kterou si později civilzace připomínaly jako mytologický pád, jako vyhnání z ráje. Hominidové archaického  vědomí byly ještě organickou součástí ekosystému. Vynoření se magického vědomí bylo ale spojeno s duševní inovací, které představovalo zrození lidskosti. Hominidové archaického vědomí byly plně řízeni přirodou, tak jako dítě, když je ještě součástí aurického pole matky.