kruhy v obilí,hieoroglyfy Bohů

11.12.2013 19:15

V souvislosti s kruhy v obilí se obvykle setkávám s třemi otázkami: Proč se nejvíc objevují v jižní Anglii? Jak vznikají? Kdo nebo co je jejich původcem?

POLE V POLÍCH

Z čistě fyzikálního hlediska jsou zřejmou podmínkou jejich častějšího vzniku silná magnetická pole vytvořená ložisky s paramagnetickými (+) a diamagnetickými (-) prvky, a nikoli jen ferromagnetismem vázaným na železo. Z těchto magnetických vlastností prvků vycházel už Rudolf Steiner, i když používal vlastní psychoenergetickou terminologii: Silnou paramagnetickou (+) vlastnost vápníku charakterizoval jako „žádostivost“, zatímco u diamagnetického křemíku mluvil o „oddanosti“.

Kromě oblasti Velkých prérií v USA, mexického Yucatánu a jižní Anglie neexistují na světě žádná jiná místa s tak silnými magnetickými poli, která jsou vytvořena vzájemným působením vysoké koncentrace paramagnetického vápníku v křídovém podloží a velkých zásob spodní diamagnetické vody. V jižní Anglii jsou navíc magnetické uzly těchto polí, tedy místa, kde se kříží para- a diamagnetické linie, propojené s povrchem Země, a to megalitickou akupunkturou diamagnetickým křemíkem, který se hojně nachází v neolitických svatyních, jako jsou Avebury a Stonehenge. Tím zároveň došlo k propojení takto vzniklých magnetických polí na povrchu Země s paramagnetickými – a v oblasti křídových „bílých koní“ i s diamagnetickými – planetami, což vytvořilo nezbytné podmínky pro zemědělskou revoluci v neolitu: neuvěřitelně rychlý vývoj obilí z travin.

BOHYNĚ PLANETA

Naši analogicky myslící předkové, u nichž ještě dominovala pravá hemisféra, vycházeli ovšem z odlišných předpokladů, než je magnetismus. Tuto planetu považovali za Trojjedinou bohyni, jejíž vulvou pro životodárné sperma – elektromagnetické vlnění – byly jeskyně jako Altamira a později megalitické chrámy. Tam docházelo k jejímu oplodnění ve chvílích největší potence slunečního boha, tedy za letního slunovratu.

Klíčovou roli v jižní Anglii sehrával i Sillbury Hill jako místní axis mundi, osa světa, a zároveň největší orgonový generátor vytvořený lidskou rukou. Za posledních 2000 let ovšem zemský magnetismus klesl téměř o 40 procent. V šedesátých letech minulého století se v Avebury, Stonehenge, Uffingtonu a dalších svatyních i obětištích začaly odehrávat různé rituály, které nově aktivovaly místní magnetická pole. Ta nyní opět přitahují velké množství elektromagnetických vln z vesmíru. Každé vlnění tohoto druhu přitom není jen energií, ale zároveň nese informace, které působí na DNA rostlin stejně jako člověka. Neobyčejná proměna geometrických obrazců kruhů v obilí – od glyfů až po fraktály – svědčí o tom, že ani dnes není tato kosmická komunikace jednosměrná a že není bez vývoje.

VZNIK OBRAZCŮ

Jak konkrétně tyto obrazce v rostlinném prostředí vznikají?

Světlo neboli elektromagnetické vlnění, které přichází z vesmíru, se setkává s magnetickým štítem Země, který frekvenci jeho vlnění zpomaluje a mění na částice. Připomeňme, že podle kvantového fyzika Böhma je veškerá hmota vlastně „zamrzlé světlo“. V místním magnetickém poli se potom světlo mění na zvuk tak, jako se zvuk může zpětně měnit na světlo. Tento jev se nazývá sonoluminiscence.

Všude, kde je dostatek vody, tedy například v obilných stéblech uprostřed magnetického pole, se snadno šíří infrazvuk, tedy frekvence nižší než 30 Hz, které neslyšíme. Infrazvuk pak může způsobit nevratné biologické změny, jako je ohnutí obilných stébel anebo poškození chromozomů.

To je také jedním z důvodů, proč do kruhů nevstupují zvířata a proč zejména nové pravotočivé kruhy vyvolávají bolesti hlavy, neschopnost soustředit se, krvácení u žen a podobně. Zatímco většina levotočivých kruhů vytvářených vysokými tóny (ultrazvukem) sice rovněž snižuje frekvenci mozkových vln v naší levé hemisféře, ale zároveň stimuluje pravou hemisféru, a tak na nás působí spíše povznášejícím způsobem. V souladu s levotočivostí všeho živého v nich může dojít i k různým uzdravením; nikdy ale nesmíme opominout negativní vliv zbytků elektromagnetického záření.

Ve většině mýtů o stvoření světa hrají světlo a zvuk nezastupitelnou roli. V semitských jazycích bylo podle paleolingvistů pro světlo, zvuk a počátek jedno slovo. I egyptský Atum Ra stvořil Zemi „světelným křikem“. Podle véd: „Na počátku bylo Slovo (v ,jazyce světla´) a to Slovo bylo Brahman a Brahman bylo Slovo.“ Podobně jako v Evangeliu sv. Jana, které začíná známým citátem z Filona Alexandrijského: „Na počátku bylo Slovo…“, a také již v knize Genesis podobně jako v mayském eposu Popol Vuh stvoří Bůh svět slovem – neboli zvukem.

HUDBA SFÉR

Pro cereologii, která zkoumá kruhy v obilí, je důležité, že elektromagneticky kódované informace, které vytvářejí geometrické vzory kruhů v obilí, můžeme číst i jako obrázkové písmo. Při vzniku kruhů v obilí tak jde vlastně o Pythagorovu lambdomu neboli o přeměnu zvuku a hudebních stupnic na plošné míry.

Z hlediska současné fyziky se vztahem mezi geometrií obrazců a zvukem, který je vytvořil, zabýval v 18. století zakladatel cymatické geometrie Ernst Chladni. Současné pokusy prokázaly, že například infrasonická frekvence 30 Hz vytváří v písku na měděné desce geometrický vzor naší galaxie. Podle švýcarského fyzika H. Jennyho vytvářejí nižší frekvence jednoduché kruhové obrazce, zatímco při použití vyšších frekvencí vznikají složitější obrazce, ať už jsou to mandaly nebo jiné symboly posvátné geometrie. Její formy totiž odpovídají naší hudební diatonické stupnici stejně jako základní matematické zákony universa. O hudební struktuře hmoty vypovídá i tabulka prvků, kterou ne náhodou objevil Mendělejev ve snu. Z toho zároveň vyplývá, že i pokusy japonského badatele Masaru Emota s působením zvuku na vodu můžeme považovat za určitou analogii ke vzniku kruhů v obilí.

Podobně jako působí zvukové frekvence na rostliny v magnetickém poli, ovlivňují i naši fyziologii a vědomí. Když jsme s posluchači Univerzity Nové doby v megalitických svatyních jižní Anglie bubnovali, zpívali a tančili, zažívali jsme téměř okamžité změny vědomí, které se v souladu s frekvencemi zpěvů a hudby buď zužovalo, nebo rozšiřovalo. A jedna z našich výprav byla i svědkem „zázračného“ uzdravení z artrózy, jež trvá dodnes.

Když tvary posvátné geometrie, ať jde o kruhy v obilí, megalitickou svatyni, antický chrám, nebo gotickou katedrálu, převedeme zpátky na zvuk, je za nimi hudba sfér rezonující v řeckých bozích, kteří dodnes vládnou naší duši, ale také poměr vzdáleností planet, hudební stupnice i atomová váha prvků v lidském těle. Pokud například při anémii (nedostatku železa, jehož atomová váha je 55) vystavíme nemocného několikrát působení zvukové frekvence 55 Hz, což odpovídá tónu A, dojde doslova k alchymické přeměně prvků v těle a vyrovnání hladiny železa. A to samozřejmě platí pro všechny prvky, tak jako my i všechno kolem nás je komplexem vibrací, které na světelné rovině odpovídají barvám a na zvukové tónům. A nemoc z hlediska moderní alchymie pak můžeme chápat jako stav vibrační disharmonie, zatímco uzdravení jako obnovu vibrační rovnováhy.

Proto nás také přímé pozorování kruhů v obilí stejně jako egyptských nebo antických chrámů tak uchvacuje svou výjimečnou krásou a citové vytržení, které zažíváme, má silný uzdravující účinek. Hudba sfér převedená na tvary posvátné geometrie stimuluje a rozkmitává naši šišinku, třetí oko, podobně jako jejich rostlinný ekvivalent, například velice zředěná ayahuasca nebo jiný zdroj DMT, a přibližuje nás povznášejícímu prožitku smrti.

TVŮRCI

Kdo nebo co je tvůrcem kruhů v obilí? Osobně jsem přesvědčen, že kruhy v obilí jako hieroglyfy bohů jsou jedním z mnoha způsobů komunikace kosmické inteligence s naším kolektivním vědomím. Profesor Gerald Hawkins, autor slavné knihy Stonehenge Decoded, na základě geometrických obrazců prvních kruhů určil jejich dva euklidovské teorémy a z pozdějších kruhů odvodil dva další. Nepodařilo se mu ale určit pátý teorém. Ani nikomu z 250 000 čtenářů Science News a jiných vědeckých časopisů, na které se Hawkins obrátil.

Dosud neznámý geometrický teorém, ke kterému nebyl schopen dospět žádný ze současných vědců a matematiků, se pak objevil jako odpověď na jeho bádání až v kruhu v obilí z roku 1995 nazvaném Keltský šperk. Tato komunikace nás upozorňuje, jak současné vědecké pojetí, které ustrnulo na Einsteinově přeměně hmoty na energii a energie na hmotu, je nedostatečné. Musíme se vrátit k Nagarjunovi, největšímu filosofovi mahajány, jehož chápání universa alespoň částečně vyjadřuje Tillerova rovnice: Hmota <-> Energie <-> Informace <-> Vědomí.

Kruhy v obilí, stejně jako orby na fotografiích a další úkazy, jsou voláním kosmické inteligence prostřednictvím světla, zvuku, magnetismu a gravitace k nám neosvíceným, abychom se probudili z mentálního spánku. Jejich stupňující se dokonalost je znamením konce věku Mentálního vědomí a jeho transcendence na vědomí Duchovní. O tomto konci nevypovídá jen mayský kalendář, ale i Kristus ve Skutcích apoštolů: „A pak ukáži vám zázraky nebeské v podobě znamení na Zemi…“

 

převzato z:https://www.regenerace.cz               autor:Milan Calábek

Zpět

Novinky

Mír

19.04.2013 12:13
Celý vesmír,jako oko,jako zřítelnice nad námi dlí.Ve své harmonii rozkmitává všechny kvantové částice jež se nám jeví jako pevná struktura hmoty.Už staří máyové vnímaly sebe jako součást celého vesmíru.Jako neodělitelnou skutečnost,která je jako lano protkána v jeden celiství provaz,jež nás...

Duchovní chvění

14.04.2013 16:21
Všechno vědění,mistrovství a všechna cnost nám je dána od počátku.Avšak tím jak jsme si vytvářely po celá léta mylné domněnky o sobě,o světě,soudily ostatní a svými smysly jsme pátraly jen ve vnějším světě,zapomněly jsme na svou pravou podstatu dlící v nejhlubší vrstvách naší duše.Ale teď v době...