Zem byla ještě chvíli zvlhlá,jak tvého klínu noc. S rozbřeskem zapěli pěvci na své zobáky a slunce zlehka pročesávalo svými hřebeny svět . V hrobě spaly mrtvé duše.Tlukot jejich srdcí slyšel jsem. Byl první jarní den.

V mentálním pisoáru opisují všechny slova elipsu a vracejí se zpět zkaleny exkrementy k ústům řečníka. Jsme na propastí svého pisoáru,v budoáru myšlenek,kde ani šnek necítí se býti doma.

Tvé vlasy skryly nás v náruči milostné.Po noci bezesné bdění stává se přeludem.V zrcadle zřím obrazy sebe.To co však jest zrakům skryto,v mém srdci se rozprostírá.Království nebe.

Ve své duchovní strnulosti jsem si zvykli jako společnost,jako lidé poukazovat na svět a v něm žijící osoby,jako na cosi odporného,nepochopitelného,a tím se distancovat od obrazu světa.Pro protivenství skutečnosti,pro její tvář jsme schopni směřovat veškerou svou energii jen na ni...

Seděl jsem v baru a popíjel asi třetí sklenici whisky,tak jako vždycky,když tu náhle ozval se zběsilý křik zrudlého policisty.Nebyl jsem si zcela jistý co se bude dít.Obrátil jsem se abych byl jaksi natočen k situaci,která právě rozžehla místnost údivem.Zatýkám vás,znělo z jeho úst.Jakýsi zákazník...

Jsem větou vepsanou do příručky jak létat a nebát se výšek.Jsem doslovem knížek.Jsem posledním soustem z misky rýže.Jsem Adamem v rouše prostém.Jsem tvým jazykem,když zmrzlinu lížeš.Jsem jak na podzim padající systém v období nejistém.

Mezi zrnky písku jsem ta nejmenší.Jsem včerejší vzpomínka na dnešní den.Jsem jak hlubokým soucitem léta vysušen.Jsem jak  čerstvé dřevo,co  nepoznává samo sebe.

jsem jen baletkou bez vzteku,bez dotyku se světem.Jsem astrofyzikem,neznajíce jediného zákona.Jsem záclona tvého bytu,i když ve skrytu cítím se býti spíše roletou..Stíny prosakujíce mým tělem mě jen ujišťují o věčnosti,v níž  i já brzy spočinu.Mé...

Na počátku světa bylo slovo,a to slovo bylo u Boha.Prvotní vibrace,lusknutí božími prsty.Ale možná jen otevření konzervy,z níž se vylíhl macerát skutečnosti,ve kterém se dnes,teď a tady topíme.Ve vlastní šťávě ze vzpomínek,iluzí,pocitů a mentálních vzorců máčíme své údy až do zemdlení...

Uvnitř muže otevírá se růže.Jeho tělo pokryto je křídly motýlů.Muž je růží a růže mužem,není rozdílů.Oděn ve svou kůži,ve svůj šat.Oděn v listový jabloňový sad,bez hranic,bez cílů a bez výhrad svými květy začal muže objímat. www.youtube.com/watch?v=8i9vEBWnu9I&list=LLL6HRT5Pg4hhVdoSdHsLgYg