úryvek z povídky-smrt po řádku

17.12.2013 00:01
Bylo to slunečné letní odpoledne,jestli si vzpomínám dobře 23.srpna 1992.
Tou dobou jsme si s manželkou užívaly dovolené na Korsice.Horké slunce 
opíralo se do dlažebních kostek chodníků a snad i dech měnil se ve sloupky 
žhavých par stoupajících až k nebi.Ležel jsem s manželkou asi necelých deset stop od pláže.
Ačkoliv jsem nebyl příliš slunným typem člověka,nechal jsem se přemluvit.Vždyť ona 
tak miluje slunce,pláže a rozpálený písek pod nohama.Ne,neudělal jsem dobře.
Byl to další z mnoha ústupků,jež se mi stal v konečném důsledku mým utrpení.
Přesně tak jak jsem očekával.Opět jsem byl lapen do sítí své neschopnosti stát 
si za svým.Cítil jsem se jako dudlíček malého dítěte.Byl jsem 
jen náhražka prsu matky,potřebný pouze tehdy kdy dítě jaksi zatoužilo po 
cumlání.I racci usedající na opilého námořníka se mi vysmívali.
Letmo jsem pohlédl v dáli.Za obzorem leskly se nekonečné třpyty moře.Stejné jsem kdysi vídal v jejích očích.
V očích té křehké mladé dívky z porcelánu,co dennímu světlu ještě zcela nepřivykla.
Kam zmizel ten její bezelstný úsměv,pod který tály ledovce a mrazy zkřehlá zem měnila se v Edénskou zahradu?
Již mnoho let pokoušel jsem se rozluštit tuto záhadu,avšak nebylo mi přáno.
Její hlas mě náhle vytrhl z mého snění.Jakoby vás někdo polil kýblem studené vody.
Namažeš mi záda?Jaké protivenství ve mě křičelo.Ano jistě drahá,odvětil jsem.A namazal jsem jí záda tím blyštícím se omastkem.
Z tašky jsem vytáhl krabičku cigaret,neboť jsem potřeboval uklidnit ty rozhořčené buňky v mém těle.Alespoň na dovolené bys
mohl být tak laskav a neotravoval vzduch tím odporným kouřem z cigaret.Řekla svým osobitým imperativem.
Bylo víc než nasnadě dát si pár drinků a upadnout v apatií jejím četným atakům,jimiž mne má žena neustále zásobovala.
Zamířil jsem do prvního baru,na kterém ulpěl můj zrak.Vnadná servírka mi nalévala jakési drinky neznámého původu,
barvy třeboňských rybníků v plném květu léta.Jak symbolické utápět se v alkohol,co připomíná žumpu...
Zpět